Leden 2017

Živá

6. ledna 2017 v 0:15 | Blondie |  Drabble
Modrý oči, blonďatý vlasy a stejně naivní úsměv. Nic se nezměnilo, zdá se. Uvnitř je to jinak. Trocha barev, trocha šedi a nová jistota. Nemám ponětí, kdo jsem. Možná je na to brzo. Ani nevím, co chci. Snad jsem na to moc mladá. Vím ale docela přesně, co cítím. Žiju v miliardách barev, chutí, vůní, doteků. Zvědavá jak malý dítě, který chce v cukrárně ochutnat všechno. Taky chci všechno, všechno, co můžu mít. Jsem tu jen jednou a jsem na začátku. Kdy, když ne teď, a kdo, když ne já. Chci si malovat na tváři úsměv, chci milovat, chci žít.

rok 2016

2. ledna 2017 v 17:02 | Blondie |  Střípky duše
Nevím, co říct. Je konec jedný velký kapitoly mýho života. Teda, doufám, že je konec. Včera jsem se probudila s nějvětší kocovinou svýho života, s klukem, co se mi absolutně nelíbil. Je mi špatně. Když jsem loni vstávala po novém roce, doufala jsem v něco kouzelnýho. O rok později lepím střípky poslední noci a strašně se stydím. Kdo je sakra ta holka v zrcadle?! Tohle jsme nechtěly! Tenhle projekt já neznám!
"Seber se, kurva!" Křičím na sebe, ale ani neočekávám nějakej výstup. Takhle to dopadnout nemělo.Věřím v sebe ještě? Věřím sakra vůbec v něco?! Chtěla bych na lidi řvát, ať mě nesoudí, ale maj pravdu. A já s nikým nechci mluvit, byť to ze sebe potřebuju dostat. Tohle nejsem já. Jen nevím, kdo jsem já. Kde se to všechno zvrtlo? S prvním, kterého jsem políbila bez citů? Jak se z hodný holky stane děvka bez zábran? Jak rychle andělé padají? Jak můžeš být zlomená, udravena a následně zlomena ještě víc. Kdo bych měla být?
Absolutní zklamání sebou samým je něco, co nikdo z nás nechce zažít, co by nikdo zažít neměl. Jenže kocovina ustoupila, vidím jasněji a cítím se špinavě. Loni touhle dobou jsem zasněně poslouchala La vie en rose, letos je to Where is my mind a spolu s ní potřeba zvracet a tváře zmáčený slzama. Vždycky jsem byla přesvědčená, že jsem jiná, že bych se nikdy k něčemu takovýmu nesnížila. Co si mám nalhávat teď?
Princové na bílym koni prostě nejsou, ale přestože už nejsem princezna, pořád toužím po záchraně. Zdá se, že se musím zachránit sama.
Jednou.