Září 2016

V Nebi

24. září 2016 v 13:46 | Blondie |  Drabble
V klubu a potmě s alkoholem v krvi se zase střemhlav vrhám proti zdi. V sázce, kterou jsem předem prohrála, hledám alespoň náznak něhy. Směješ se, směju se, ale umírám strachy. Myslíš, že si jen hrajem, ale já miluju. Objednáváš další. Mám dost, motá se mi hlava. Nemůžu couvnout!
Jsem jak malá holčička, kdykoliv si blízko. Emancipovaná dospělá žena se vedle tebe mění ve vystrašený děvčátko. Víš to? Bojím se, že do mě vidíš. Co se dneska stane? Nepřestanem, nenecháme to být, dokud budu vědět o světě. Co bude pak? Postaráš se o mě nebo mě využiješ? Kdo opravdu jsi?

Tak o pravidle přitažlivosti

18. září 2016 v 14:43 | Blondie
Asi už si mnozí z vás všimli, že na tehle koncept narážím ve svých článcích čím dál častěji. Má to jedinej jednoduchej důvod - funguje to. Nejde to úplně lusknutím prstů, protože tady nestačí pochopit hlavou. Každopádně, když to konečně člověk přijme za svý, za něco stejně jednoduchýho jako gravitace, začne to fungovat a místo ztrát začnete jen dostávat.
Rok 2016 je pro mě zlomový ve všech aspektech mého života. Ve zkratce můžu říct, že jsem konečně převzala iniciativu a udělala z vystrašený nejistý holčičky ženu, kterou jsem chtěla být, ale neměla jsem na to odvahu. Konečně můžu říct, že se miluju, že si užívám svůj život, že mám všechno pevně v rukou. Tahle situace se mi neskutečně líbí a nutí mě k tomu, abych se do ní pokusila dostat víc lidí. Pokusím se o co nejjednodušší vysvětlení. Ne nadarmo se říká, že pokud to nedokážeš říct jednoduše, nechápeš to.

TAK JDEME NA TO!

Co když si teď dovolím ti říct, že skoro za všechno blbý, co se v tvém životě právě děje, si můžeš sám/sama? Co když ti řeknu, že tvoje sny, pokud si teda nepřeješ jednorožce, máš celou dobu na dosah. Co když ti řeknu, že dokážeš nemožný věci během neskutečně krátký doby? Náhody, osud, předurčení... nic takovýho ve skutečnosti neexistuje, ať si říká, kdo chce, co chce. Jediný, co opravdu existuje jsi ty.
Nevěřím v Boha ani v žádnou jinou antropomorfní představu síly, která náš svět ovládá. Důvod je strašně jednoduchej, pravda je taková, že síla ovládající vesmír tu je, byla a bude. Rozdíl je ale v tom, že nemá absolutně žádnou vůli, nerozhoduje o tom, co se stane a co ne, nerozhoduje ani o tom, co dostaneme a co ne. O tom rozhodujeme jen my sami, ať se to zdá sebenepředstavitelnější. Stejně jako nás k sobě země táhne jako magnet, my přitahujeme všechno, o co si říkáme. Kdykoli nad něčím přemýšlíme, věnujeme tomu určitou energii. Právě energie a pocit, který z něčeho máme, je jazykem oné síly. To znamená, že pokud na tomhle světě budete chodit s určitým pocitovým nastavením, budete dostávat stejné.
Pokud tedy vstaneš levou nohou, něco málo nevyjde hned po ránu a ty se jednoduše vytočíš a říkáš si: "Tak co se ještě dneska posere?!", táhneš k sobě další události, které tě budou držet v téhle náladě. Je úplně jedno, jestli je chceš nebo ne, jsi na stejné úrovni. Pokud si představíš něco negativního, co se ti může stát, jako kartičku pexesa, staneš se tím, že se vztekáš a nesnášíš celej svět, kartičkou, která k ní pasuje, a tak nebude trvat dlouho a vesmír vás spojí.

Pozitvní je, že to stejně funguje i na druhou stranu. Stejně snadno se můžeš stát kartičkou, která sedí k úspěchu, radosti nebo třeba lásce. Chce to jen trochu cviku. Nemůžu slíbit, že se ty nepříjemný věci přestanou dít, ale s trochou cviku dovedeš zastavit příšernej den už na začátku místo aby se to s tebou táhlo celý týden. Pokud se naučíš přistupovat ke svému životu s radostí a láskou, čeká tě odměna ve formě událostí, které tě v takových pocitech budou utvrzovat. Přitahování událostí, které sedí k tvému momentálnímu psychickému stavu, se říká Pravidlo přitažlivosti nebo Tajemství.
Každý, kdo se snaží podle této filosofie žít, to bude vysvětlovat trochu jinak. Není to tak, že by jeden měl pravdu a druhý ne. Jak už jsem řekla, pravidlo přitažlivosti je o pocitech, je to něco, co nemáš pochopit, ale spíš o tom přesvědčit své podvědomí. Pro různé lidi je tak pravdivé trochu jiné vysvětlení. Někdo to vidí jako pexeso, někdo to vysvětluje na kvantové fyzice a někdo v tom dokonce nachází Boha. V následující sérii článků se vám pokusím vysvětlit, jak vidím pravidlo přitažlivosti já, a představím vám několik učitelů, kteří mě inspirují a pomáhají mi pochopit, co se to tu vlastně děje.

Pokud je tohle poprvé, kdy slyšíš o Tajemství nebo o něm skoro nevíš, Doporučuji film Tajemství, odkaz sem vložím. Je to asi nejpřístupnější vyysvětlení, o co se vlastně jedná, byť neobsahuje (alespoň pro mě to nestačilo) návod, jak Tajemství využívat.


S lehkostí

18. září 2016 v 14:00 | Blondie |  Střípky duše
Mám trochu hloupatou tendenci se do všeho hnát. Když něco chci, jdu po tom tak dlouho, dokud to není moje. Miluju rychlost, spád a asi i nebezpečí. Miluju dokazovat, že zvládnu cokoliv, že cokoliv dostanu. Nepovažuju to za špatnou vlastnost, ale často v tom honu za tím, co zrovna nutně potřebuju zapomínám na něco strašně důležitýho. Zapomínám, že to nejlepší na získávání toho, co čem toužíme, je ta lehkost, s níž to ve skutečnosti jde. A zapomínám, že u toho musím být neskutečně šťastná.
Bez vášně, radosti a přesvědčení, že to skutečně chceme, nemůžeme dosáhnout vůbec ničeho. Nerozumím tomu, proč si tolik lidí pořád myslí, že svého snu dosáhnou stěžováním si, nervozitou a nekončící hysterií. Když něco chceš, tím spíš když chceš něco hrozně velkýho, kvůli čemu nebudeš nějakou dobu jíst, spát a dělat další oblíbený věci, musíš to strašně milovat a musíš se naučit si ten proces užívat.
Určitě jsi jsem přišel/přišla z nějakýho důvodu a teď čteš tenhle článek s větším či menším nepochopením toho magora, co ti chce vykouzlit úsměv na rtech. Věřím, že máš sen. Určitě ne jen jeden, ale možná je něco, co chceš strašně moc, chceš to úplně nejvíc. Zavři oči a představ si jeho dosažení, jako svou minulost, jako něco, co už se stalo. Jak tě to změnilo? Jaký člověk po tom budeš?
Už jsem jednou psala o pexesu, o tom, že stejné patří k sobě. Pokud něco chceš, musíš být tím, kdo to může snadno mít, pro koho to není nemožné. Pravda totiž je, že nemožné není vůbec nic, pokud to nedovolíš. Je jedno, jak daleko jsi teď od toho co chceš, je jedno, jestli je ti patnáct nebo padesát, je jedno, kde začínáš. To jediné, na čem opravdu záleží, jsi ty, tvoje vůle, tvoje odvaha jít a vzít si to, po čem tak toužíš.