Červen 2016

Poslušně hlásím, že jsem v pikaču

17. června 2016 v 20:09 | Blondie |  Jakýs deník
Ve snaze nebýt sprostá nahrazuji všeříkající slovo pokémonem, ale vy to pochopíte, věřím vám. Možná to vypadalo, že jsem mrtvá nebo že jsem totálně nudně nekreativní osoba, ale pravda je taková, že zvládám obojí najednou. Jedním slovem, zkouškuju, poprvý pořádně. Zimní zkouškové bylo oproti tomuhle šílenství opravdu neskutečně jednoduché, pokud si tedy masochicky neužíváte opakované: "tak přijďte příště".
Myslím ale, že mi tato situace dává víc, než bere. Mimo to, že si člověk začíná zvykat, že říká totální pikačoviny elitám v oboru, zjišťuje, že vlastně vydrží všechno, pokud je tedy ten šťastnější. Konečně mám pocit, že jsem si každou z toho málo zdolaných zkoušek opravdu zasloužila, což se mi svým způsobem líbí, protože mi to dává pocit, že vím, co se svým životem dělám. Právě v situacích, jako je tahle, kdy se musíme pořád dokola vypořádávat s nezdarem a odmítnutím, máme šanci zjistit, jakým člověkem jsme, protože možnosti jsou jen dvě. Můžete někam zalézt, brečet nad tím, jak je to v pikaču, a vzdát to nebo do sebe hodit další kafe s přesvědčením, že nás tohle prostě nepoloží, že to není konec, protože konec určujeme my sami.
S láskou sama k sobě si uvědomuju, že jsem ten druhý člověk. Chodím spát ve 4 hodiny ráno, beru snad všechny podpůrný látky, co jsou legální, včetně tabletového kofeinu a tvrdohlavě si jdu za tím, co ve svém životě chci. Přestože jsem si tímhle článkem chtěla nejprve postěžovat, zdá se, že vám nakonec může přecejen něco přinese. Nedovolte nikomu a ničemu přesvědčit vás, že vaše sny jsou moc velké, že nemáte šanci, že to nejde. Hranice jsou totiž přesně tam, kam si je sami nastavíte. A nezapomínejte se usmívat :)