Říjen 2015

10 důvodů, proč je skvělý studovat práva

23. října 2015 v 22:32 | Blondie |  Jakýs deník
Asi už je všem jasný, že jsem se beznadějně zamilovala. Do nový školy, lidí v ní a překvapivě i do matičky Prahy, přestože jsem vždycky byla vesnický telátko tělem i duší. Pro ty, co jsou u mě poprvé, studuju prvním rokem na Právncké fakultě UK v Praze. A protože jsem nadšená a fakt natešená, i když si nejsem jistá, co přesně budu psát, jdeme na to!

1) Změna
Tohle se asi týká každé vysoké školy. Odjíždíte od rodičů, stavíte se na vlastní nohy (Alespoň teoreticky, přecejen asi všichni zůstáváme minimálně první rok finančně závislí.) a mnohdy jste postaveni tváří v tvář svým největším strachům jako je bloudění a neustálé ztrácení se. Člověk si tak nějak poprvé uvědomí, že dospěl.

2) Studentské party
Ať jste pařič nebo ne, rozhodně vás to strhne. Ať už jsou to večerní posezení s novými kamarády u vína, akce spolků nebo obrovské celouniverzitní akce, stojí to vždycky za to. Také díky tomu pochopíte, proč je tak těžké vyjít s penězi.

3) Noví přátelé
Studentů práv se v prvním ročníku sejde 600. Nejdřív se mi zdálo nemožný v takovém počtu někoho poznat, protože je to prostě obří masa cizích lidí, ale opak je pravdou. Všichni jsou tam sami, všichni si chtěj povídat a všichni jsou naprosto skvělí. Opravdu jsem zatím nepotkala jediného člověka, který by mi připadal něčím špatný, protivný nebo tak něco. Jednoduše se najednou ocitnete mezi spoustou nových, suprových lidí. Vždycky vám někdo sedne.

4) Studentské spolky
Ještě jsem neměla šanci je pořádně poznat, takže vám povím jen pár základních věcí. Na právech v Praze jich působí pět. Pořádají jak večírky a různé instruktážní akce, tak všemožné přednášky a debaty a současných událostech. Momentálně se chystám na sérii věnující se uprchlické krizi, což je pro mě neskutečně zajímavé téma, byť mě, jako většinu evropanů, děsí.

5) Praha
Ještě jsem nestihla všechno, ale jsem zamilovaná. Budova Právnické fakulty je uprostřed historického centra v Praze, přímo nad Staroměstkým náměstím a zároveň na břehu Vltavy. Nikdy jsem si nemyslela, že jsem člověk do města, ale moci se procházet po tam nádherném městě je ten nejlepší relax po dlouhém dni ve škole.

6) Zajímaví přednášející
Na mnohých vysokých přednášejí lidé, kteří sotva vystudovali. To se samozřejmě děje i u nás, ale pouze na seminářích. Velké přednášky, kde se setkávají všichni studenti jsou často přednášeny těmi nejlepšími z oboru a lidmi, jejichž zásluhou je naše země taková, jakou ji známe. V dobrém smyslu. Navíc analyzovat chováni v Pulp Fiction jako zákon je mimálně fakt boží.

7) Učebnice
Dobře, na jednu stranu je hrozný mít plnou polici učebnic a vědět, že to musíte za půl roku mít v hlavě. Na druhou stranu se cítíte nesktečně geniálně, když si je čtete po přednášce a pamatujete si to.

8) Naučíte se organizovat si čas
Škola, učení, volno. Na střední si to můžete dělat, jak chcete. Ono to nějak dopadne. Najednou se ale ocitáte v situaci, kdy nikdo nemá potřebu vás zkoušet, všem je jedno, jestli chodíte do školy a kde strávíte noc. O to víc musíte přemýšlet, jak si věci zorganizovat. Pomyslný trojůhelník - spánek, škola, život se rozrůstá na jakýsi mnohaúhleník ve kterém si musíte udělat pořádek.

9) Konec vstávání
Už jsem psala, že je každému jedno, jestli půjdete do školy, ale i když chodíte na všechny hodiny (alespoň zezačátku to dělá většina lidí), začínáte většinou v 10. A to je sakra boží, když jste ze střední zvyklí vstávat do školy v 5.

10) Oblečení
Tohle zní asi trochu blbě, ale mně se neskutečně líbí, jak se budoucí právníci, soudci atp oblékají. Na gymplu jsem to nikdy neřešila, ale najednou mám kolem sebe elegantní lidi v sacích a košilích. Čím déle tam jsem, tím víc se snažím oblékat podobně a opravdu se mi to neskutečně líbí. Všechno má najednou úplně jinou atmosféru.

Dvě šance

17. října 2015 v 23:20 | Blondie |  Básnění
Přeju si na život mít dvě šance
a znát svou chybu před činem.
Možná bych ve svojí hádance
věděla, jak se vše vyvine.

Možná bych pak sama tiše
nezkoušela bez tebe usínat,
protože bych v té svojí pýše
nemusela jen vzpomínat.

Zamilovaná

4. října 2015 v 2:34 | Blondie
Tvý chladný dlaně na zádech,
zavírám oči a cítím se malá.
Bojuji, přesto však ztrácím dech.
Velká holka, všeho znalá.

Tvý rty, uměj být krutý a přesto...
přesto jsi se mnou někým jiným.
Stačí to jediné, maličké gesto
a všechny před tebou v minutě špiním

Hledám po tmě tvý studený ruce
a tvůj dech na tváři skoro mě ničí.
Však dojít jediné, pevné rezoluce
mý tělo brání se, to se mu příčí.

Peníze (Double)

3. října 2015 v 16:40 | Blondie |  Drabble
Peníze hýbou světem a budou to dělat pořád, nezávisle na naší vůli. Můžeme si nalhávat, že bychom byli jiní, že bychom dokázali změnit svět. Jen k tomu mít prostředky. Sami víme, že je to hloupost. Stát se milionářem je snem každého a některým se i splní. Rychle a znenadání. Sama téměř cítím tu tsunami nadšení, když pomyslím, že bych byla jednou z těch šťastných. Nejsem v tom ničím jiná či dokonce výjimečná.
Šílené nákupy, dary a zástupy nových přátel, kteří se zajímají především o mou duši. Samozřejmě. Nové věci, noví přátelé, noví život. A ten starý? Mizí. Stát se milionářem znamená vzdát se svobody a zavřít se do klece, přes kterou se k nám nelze dostat. Peníze jsou vším. To říká leckdo a důvodů je mnoho. Peníze otevírají mnohé dveře a příležitosti, ke kterým bychom se jinak nedostal a které vedou k dalším penězům a tím i moci. S mocí je však potřeba přijmout ještě jednu maličkost. Odpovědnost.
Po dlouhé honbě za snem, jež byl celou dobu zahalen mlhou, ale přesto se zdál tím nejdůležitějším a nejlepším na světě, si konečně uvědomujeme, že to, co bylo skutečně důležité, zůstalo daleko za námi. A už není možné se pro to vrátit.

Pražanda Blondie

3. října 2015 v 0:31 | Blondie |  Střípky duše
Tak jsem přestěhovaná, ať už více či méně úspěšně. Vím, že jsem se neozvala už trestuhodně dlouho, ale bylo tu trochu moc věcí, které jsem musela zvládnout, takže na blogování nebyl čas ani dostatečný klid. Přestože pořád tápu a mám pocit, že mě někdo místo do nového života hodil po hlavě na beton, zdá se, že jsem přecejen dosáhla pár úspěchů, což mě k mému údivu činí nejšťastnější za opravdu hodně dlouhou dobu.
První zlom nastal hned druhý den mého pobytu v Praze. Musela jsem se ráno sama dostat na přednášku v centru. Jednalo se o týden přednášek pro nováčky na Univerzitě Karlově, kde vysvětlují praktické věci, které je nutné řešit, jako třeba koleje, menzy, školní informační systém, erasmus a tak podobně. Odmítla jsem přítelovu nabídku, že tam pojede se mnou, protože jsem se cítila odvážně a akčně. Což mě přešlo přesně ve chvíli, kdy mi ujela tramvaj a já absolutně netušila, kde jsem. Neslo to s sebou ale mnohá poučení, jako třeba "Nedůvěřuj ranním autobusům, rozhodně nedojedou včas." Nicméně jsem se našla a do školy dorazila sice vyklepaná, ale včas. A co víc, cítila jsem se neskutečně šikovně a mohla jsem být na sebe po právu pyšná. Zvládla jsem to.