Chci ty barvy žít

19. září 2015 v 0:34 | Blondie |  Střípky duše
Prý mluvím šeď a píšu duhou. A sama si nejsem jistá, jestli víc žiju nebo umírám. Skoro dvě desetiletí čekám na věci, který nikdy nepřijdou samy od sebe. Chce to otevřít oči! To starý právě teď umírá a je tak jenom na mě, kým teď budu. Nový svět, do už kterého nemůžu skočit po hlavě, protože jsem byla kýmsi nakopnuta do pozadí, tak tam letím značně zmatená. Smrt mému druhému (čti "dobrodružnému") já. Tak dobře, jsem v tom už minimálně po kolena. Tak tentokrát bez uhýbání, zavírání očí a utíkání příležitostem. Nechci barvy jenom psát a myslet, chci je žít!

Dobře, co že se to děje? Blondie se stěhuje. Už jsem psala, že se chystám na Vysokou do Prahy, což s sebou tuhle změnu nevyhnutelně nese, nicméně mi to nedošlo. Ani při přijetí, ani při pronajímání bytu, ani při složení kauce. Včera jsem přijela z dovolené (tolik k mé neaktivitě) a dnes jsem byla s mamčou nakoupit věci, co budu nevyhnutelně potřebovat. Neptejte se, proč mezi ně řadím i toustovač, jsem prostě jinačí. Nicméně právě někde mezi toustovači a osuškami jsem si uvědomila, že právě dělám tlustou čáru za vším, co bylo.
Ne, není mi dobře a nejsem šťastná, přestože můj středoškolský i společenský život nestál za nic. Tu důležitou osobu (čti "mou osobní žiráfku") si sice vezu s sebou, ale stejně jsem, jak se vyjádřila jedna z mých budoucích spolužaček, těžkej mamináč. Tak co s tím. Nebo lépe - co se sebou? Vyrůst, řekla bych. Jen se to líp řekne než dělá, protože "malý děcko" byla posledních osm let moje zásadní definice.
Asi nemá cenu se v tom (či sobě) dál hrabat, protože řešení se stejně nedoberu. Takže v neděli sbalím sebe, svoji žirafu a hromadu krámů, který bych snad radši neměla a pojedu do Prahy. Kdo ví, třeba konečně zjistím, co jsem vlastně zač a zalíbí se mi to. Nebo se budu dál zavírat před světem a vytvářet si ten svůj. Ať tak nebo tak, hlavně toužím zůstat sama sebou. Na ničem jiném konec konců zas tak moc nezáleží.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | Web | 20. září 2015 v 21:30 | Reagovat

Nebude to první ani poslední změna v tvém životě. Pak už to bude jen tak nějak vážnější...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama