Zažít víc

7. února 2018 v 23:14 | Blondie |  Básnění
Zažila jsem dno a nebeský výšky
i momenty, co nevyčteš z knížky.

Vím, jak hrozně bolí opouštění
i to, jak láska všechno změní.

Někdy znám všechno, jindy zas nic
a přesto vím, že chci zažít ještě víc.
 

Láska

25. prosince 2017 v 2:18 | Blondie |  Střípky duše
V objetí měkkých peřin a tvých rukou. Pod světlem svíčky. V každém nádechu, v němž mimo skořice cítím ještě tebe - vůni, kterou poznám kdekoliv. Poslouchám, jak ti bije srdce, zavírám oči a ze snu se pomalu propadám do jiného.
Láska. Vždycky jsem si myslela, že je to zběsilé bití srdce, studený pot na zádech, klepající se ruce, nejistota, kompromisy a někde mezi tím vším, že se najde štěstí, když se budu dost snažit, když se dost změním, když zvládneme to svý drama, když změním já tebe.
Není taková. Láska je romantická komedie bez slz, láska je souznění, který si zprvu často ani neuvědomíš, je to smích, který tě vrátí do dětství, jsou to zábrany ztracený ve sklence vína, je to první polibek v dešti a první miluju tě, co ti navždycky změní život.
Láska je klid a ticho. Láska je absence pochyb, důvěra, plavba po proudu, co vede k duze. Láska je, když dovedeš přijmout jinou bytost bez výhrad, když se na ni podíváš a víš, že jsi doma. Tak, jak domov nikdy nevypadal. Láska je souznění, spojení, uvolnění. Láska je, když už se nemusíš nikam hnát, když se čas na pár chvil zastaví zastaví a všechno ti dává smysl. Pak už jednoduše víš. A přestaneš se ptát.

Co když?

30. listopadu 2017 v 10:17 | Blondie |  Básnění
Co když
jsi jenom sen duševní choroby
a co když
jsi můj princ jenom tak rádoby?

Co když
mluvím sama, když cítím souznění
a co když
si nikdy nebudeme souzení?

Co když
se budím sama ve svém objetí
a co když
jsem jenom v bludu zajetí?

Co když
si lásku nikdy nezkusím
a co když
ty žiješ s mojí iluzí?
 


Lhářka

29. října 2017 v 1:37 | Blondie |  Básnění
Měla jsem být…
nevím, snad tou pravou
Chtěla jsem snít,
že bolístky odplavou.

Jenže tu zůstaly
a já nemohla být jiná.
Za mnou se loudaly,
když byla jsem silná.

Tak jsem je schovala
moc špatně, za lež.
Pak tiše doufala,
že je nenajdeš.

Nevyslovené

6. srpna 2017 v 1:26 | Blondie |  Básnění
Ztracená v dotyku
z odchodu bezpráví
šeptám si potichu,
že nejsi nepravý.

V polibku posledním
uschovám vyznání
a než se rozední
pravda nás ochrání.

Miluješ

30. července 2017 v 18:10 | Blondie |  Básnění
Miluješ ho, slyším ji nahlas říkat
tu dívku v zrcadlech
sarkastickou mrchu.
Jen počkej, až přestaneš dýchat.
Směje se přesládle,
jak dívá se svrchu.

Nevěříme v lásku
přesto míváme strach.
Tak nosíme masku
co citů je vrah.

Poznal ji hned
a v tichu pravdy tak stojím nahá.
Cesta jen vpřed.
Snad vyhraje, kdo nezaváhá.

Kopie

10. července 2017 v 18:08 | Blondie |  Básnění
Znám lidi bez hlasu
bez tváře, bez síly.
Ztracené v soulasu
touhly v nich uhnily.

Znám dívku bez duše,
co touží být krásná.
Mění se, netuše,
že je nešťasná.

Znám muže bez síly,
co chce být vůdcem.
Věří, že rozdíly
jsou jeho škůdcem.

Dítětem

18. června 2017 v 0:50 | Blondie |  Básnění
Chci zas chodit mokrou trávou
a jak děcko zas se smát.
Chci se budit s prázdnou hlavou
a v noci si klidně spát.

Tančit zase s ranní rosou,
zpívat, i když falešně.
Být to holkou, divnou, bosou,

co chodí sama na třešně.

Na vlnách

18. června 2017 v 0:43 | Blondie |  Drabble

Na malé loďce houpající se ve vlnách. Se sluncem, které mě pálí do zad, přesně tak akorát, a slaným větrem, co mi cuchá vlasy. Dřevo loďky je už skoro bílé, snad za to může stáří. Houpeme se ve vlnách a okolo nic než nekonečná modř. Žádný přístav, žádná kotva, dokonce mi chybí i pádla, ale nemám strach. S klidem se nechávám unášet někam, kde je to krásný a užívám si, že krásná je i cesta. Klidná, otevřená, svobodná. Vím, že všechno je tak, jak má být. Už nepotřebuju kontrolu. Jen se nechávám unášet proudem. Každou vlnou blíž ke snům. Našim.

Lži mi

7. června 2017 v 17:54 | Blondie |  Básnění
Dej mi chvíli v peřinách
v ráji z tvých dlaní
Říkej, že jsem jediná
než mě pravda znova raní.

Ještě chvíli mi motej hlavu
než se k ránu ztratíš v davu.

Kam dál